Ztraceni v nekonečnu #1
„Jak se cítíš?“
Přistupuje ke mně Liz a ruce mi dává kolem pasu. Na sobě má už své červené koktejlky. Pozoruje mě svým starostlivým pohledem v zrcadle.
„Jsem jen nervózní.“
Dává mi pusu na tvář.
„To zvládneš. Všichni ti věříme.“
Znovu mě políbí, tentokrát na krk a s úsměvem odchází z ložnice. Znovu na sebe zírám do zrcadla. Fakt se to děje? Ještě pořád tomu nemůžu uvěřit. Nemyslel jsem si, že bych mohl v životě něco takového dokázat. A přece! Zhluboka naberu do plic vzduch a pomalu vydechuju. Vzpamatuj se chlape, to zvládneš! Beru si kabát a vycházím před dům. U krajnice stojí černé BMV se šoférem a nedaleko postává Liz se svou kamarádkou Emily. Jakmile mě Liz uvidí, spěchá za mnou k autu. Šofér nám mlčky, ale s úsměvem, otevírá dveře. S Liz usedáme na zadní sedadla a dveře za námi zabouchne šofér.
„Připraven?“ Otáčí se na mě Liz a vezme mě za ruku.
„Připraven.“
Stojím s Liz skrytí divákům za venkovním podiem. Za námi se táhne obrovská přízemní budova, nebo spíše hangár, který svou rozlohou zabírá okolo dvou fotbalových hřišť. Z kapsy vytahuju kapesník a utírám si orosené čelo. Je tu hrozné horko. Ale čekal jsem to horší, přeci jenom stojíme v Nevadské poušti. Mlčky pozoruju, jak ředitel NASA přichází k mikrofonu ve středu pódia a začíná mluvit k davu před ním.
„Dámy a pánové, je mi nesmírnou ctí Vám všem dnes představit muže, který nejen dokázal nemožné, ale posunul naši technickou vyspělost o mnoho dále. Představím vám muže, který nám otevřel naši Sluneční soustavu, otevřel nám Mléčnou dráhu, ale především, nám otevřel celičký vesmír. Prosím přivítejte muže dvacátého druhého století, doktor Archibald Drake!“
Celý dav, novináři, zpravodajové a pár významných osobností z oboru vědy a výzkumu začínají tleskat. Liz vezme můj obličej do rukou a dlouze mě políbí. Skoro se celý třesu nervozitou, ale má žena mě uklidňuje.
„Asi bys měl jít.“
Broukne mi do úst, než mě naposledy políbí a odtáhne se.
„Tak ať to už mám za sebou.“
Narovnávám se a s nádechem vstupuji na vyvýšené pódium. Ředitel mi pokyne rukou a uvolňuje místo u mikrofonu. Celý dav se rozezvučí ještě víc. Pohledem na všechny ty nadšené lidi se musím decentně zazubit. Několikrát rozpačně zamávám fotografům a do kamer. Čekám, až se uklidní. Po chvilce dav skutečně postupně umlká, až je úplně ticho.
„Dámy a pánové, je mi velkou ctí tu dnes před Vámi stát, v tento významný den. V životě jsem si nepomyslel, že jednoho dne budu mít možnost pracovat s lidmi, kteří jsou špičkou ve svých oborech a že společně vytvoříme něco tak… technologicky pokročilého, přímo umělecké dílo! Bylo to dlouhých dvacet jedna let, ale nyní jsme na konci této dlouhé cesty. Tímto chci poděkovat všem, kteří se na tomto projektu podíleli, kteří nás v tom podporovali – sponzorům, kolegům, přátelům a rodinám nás všech.“
Na vteřinu se odmlčím, za mnou zahučí obrovská vrata, která se táhnou přes polovinu této strany budovy. Ohlížím se přes rameno a pozoruji pomalu se otevírající vrata. Jako by něco ve mně strnulo vzrušením a nadšením zároveň. Opravdu je to tady!
Pozornost ale přesouvám zpátky k davu. Ten jistě se zatajeným dechem pozoruje vrata a očekává, co přijde. Jejich soustředěnost na budovu za mnou vyrušuje až můj hlas.
„Dámy a pánové, dovolte mi Vám představit…“
Zhluboka naberu horký vzduch do plic.
„…projekt Mercur!“
Poslední slova už skoro křičím. Otáčím se zády k lidem a dívám se s nimi na objekt v budově, který je díky otevřené stěně dokonale vidět. Celý ten výtvor sahá několik pater pod zem. Odsud je vidět jen horní část, respektive vrchní paluba skryta pod pláštěm ze speciálních slitin titanu, keramiky, která se využívá pro vesmírné rakety a raketoplány, a několika dalších vrstev. Jediné, díky čemu je poznat, že uvnitř pláště něco je, jsou malá okna. Za nimi jsou znát chodby a místnosti. Nejvíce nápadná je místnost s obrovským čelním sklem, díky němuž jsou uvnitř vidět monitory a něco, co vypadá jako palubní deska. Ve skutečnosti to opravdu palubní deska je. Všichni právě pozorujeme historicky první vesmírnou loď, kterou kdy vytvořil člověk na Zemi.
Pozorujeme Mercur.
Tomáš Kabourek
Paris, ville de l'amour et de la culture #4
Už je to nějaký ten pátek, co jsem byl v Paříži naposledy. Tehdy jsem se tam byl podívat společně s kamarádem. Je to úžasné místo plné kultury, zábavy a lásky. Jen mě mrzí že jsme do Paříže přijeli i se špatným počasím a polovinu dovolené nám pršelo. Jednou bych se tam chtěl jet znovu podívat. Už teď mi chybí odhánění tamějších černochů prodávající suvenýry.
Tomáš Kabourek
Paris, ville de l'amour et de la culture #3
Už je to nějaký ten pátek, co jsem byl v Paříži naposledy. Tehdy jsem se tam byl podívat společně s kamarádem. Je to úžasné místo plné kultury, zábavy a lásky. Jen mě mrzí že jsme do Paříže přijeli i se špatným počasím a polovinu dovolené nám pršelo. Jednou bych se tam chtěl jet znovu podívat. Už teď mi chybí odhánění tamějších černochů prodávající suvenýry.
Tomáš Kabourek
Paris, ville de l'amour et de la culture #2
Už je to nějaký ten pátek, co jsem byl v Paříži naposledy. Tehdy jsem se tam byl podívat společně s kamarádem. Je to úžasné místo plné kultury, zábavy a lásky. Jen mě mrzí že jsme do Paříže přijeli i se špatným počasím a polovinu dovolené nám pršelo. Jednou bych se tam chtěl jet znovu podívat. Už teď mi chybí odhánění tamějších černochů prodávající suvenýry.
Tomáš Kabourek
Toulky Prahou #3
V průběhu let jsem jsem různě toulal Prahou abych si utřídil myšlenky a popřemýšlel o posledních událostí. Na své cesty jsem bral i fotoaparát - když jsem ho neměl, posloužil telefon stejně dobře - a průběžně fotil, ať už kraviny, nebo co se mi zdálo zajímavé. Jelikož na procházky vyrážím různě v průběhu roku, je možné, že se zde časem objeví pokračování...
Tomáš Kabourek
Paris, ville de l'amour et de la culture #1
Už je to nějaký ten pátek, co jsem byl v Paříži naposledy. Tehdy jsem se tam byl podívat společně s kamarádem. Je to úžasné místo plné kultury, zábavy a lásky. Jen mě mrzí že jsme do Paříže přijeli i se špatným počasí a polovinu dovolené nám pršelo. Jednou bych se tam chtěl jet znovu podívat. Už teď mi chybí odhánění tamějších černochů prodávající suvenýry.
Další články autora |
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
NATO určilo červené linie. Má dva scénáře zásahu proti Rusku, píší média
Premium Severoatlantická aliance připravila krizové scénáře „červených linií“, při jejichž překročení...
S babičkou nepřežila nehodu ani vnučka. Její orgány zachránily tři jiné děti
Nehoda z Čáslavic na Třebíčsku si vyžádala druhou oběť. Auto tam minulý čtvrtek zatím z...
Experta Antoše srazilo auto. Je mimo ohrožení života, MS komentovat nebude
Hokejový expert České televize Milan Antoš už na domácím světovém šampionátu komentovat nebude. V...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
KOMENTÁŘ: Budeme všichni Nemo? Pěvecká Eurovize ukázala vizi Evropy
Premium „Eurovizi vyhrál nebinární Švýcar Nemo. Nizozemce vyloučili za výhrůžný pohyb.“ A také: „Ústavní...
Za ubodání otce a zranění matky dostal cizinec osm let, k činu se přiznal
Osmi lety vězení potrestal olomoucký krajský soud jednatřicetiletého muže z Ukrajiny, který pod...
VIDEO: Technici odpálili zbytky mostu v Baltimoru, loď přesunou do přístavu
Sedm týdnů poté, co nákladní loď Dali uvázla pod částí zříceného mostu v americkém Baltimoru,...
Soud muži potvrdil výjimečný trest za vraždu tety, ve vězení strávil už 28 let
Recidivista Tomáš Páv si odpyká 25 let vězení za majetkově motivovanou vraždu své tety v Jablonci...
- Počet článků 11
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 513x